Týdenní výlet do Margalef – šest lezeckých dnů. Dal jsem si jasný cíl. Něco v královském sektoru El Racó de La Finestra v obtížnosti 8c+ až 9a. Hned první volba padla na legendární cestu Víctimes del Futur. Cesta s dlouhou historií, se změnami obtížnosti, dobře popsaná na Vertical-life.
Hned po prvním průlezu jsem pochopil, že to bude hodně těžký oříšek. 20 metrů lezení za 8b+ do dobrého odpočinku mi nedělalo žádný problém. Pak začne přituhovat a finální boulder jsem nedokázal udělat ani po odsednutí do lana. Věděl jsem, že finální boulder má dva způsoby řešení, přímo přes lištu a mírně zleva přes jednoprstový spoďák a dvojprstovku. Druhý den se mi podařilo přelézt boulder přímým způsobem, přes lištu.
Další dva lezecké dny jsem dával už ostré pokusy a pokaždé jsem spadl v kroku z oblé lišty. Depresivní. Tady bych mohl padat pořád a pořád.
Rozhodl jsem se proto, že změním betu a zkusím jednoprstovku a dvojprstovku. V tomto způsobu jsem cítil, že jsem prostě malý, chybělo mi dva tři centimetry, abych dosáhl do dobrého chytu. Pen, ale pořád ze spodu na mně křičel: „Změň nohy, nalaď pozici!“ A v tom byl trik. Pravá noha vysoko, levačku správně natočit. A najednou jsem ten boulder odděleně udělal, a to i vícekrát za sebou.
Následoval den odpočinku. A propršel…po sedmi měsících sucha déšť. A pršelo hodně, většina cest mokrá, vrchy protečené.
Ukázalo se však, jak dobrý výběr byl právě Víctimes del Futur. Jediná cesta s jakž tak suchým výlezem v sektoru. Vysušil jsem si mokré dírky v technickém výlezu a šel na ostrý pokus… Spodek proběhnu, v bouldru zabojuju a dávám ho! Už jen dobrý odpočinek a vršek za nějakých 7b.
Dolez byl infarktový, hlavně pro mou mamku. Protože snad v předposledním kroku mi ujela noha na mokrém stupu a já zůstal na chvíli viset v jednoprstovkách. Ale nepustil jsem to a zabojoval total na max. Venga ABA brutal. Famózní cesta.
